Albánie
ÚVOD
"Kam že to jedeš, Honzíčku? Do Albánie?", dávala mi babička na rozloučenou koláč a ranec buchet. "Ale proč? - Vždyť ji tuhle dávali v televizi!"
NASTUPTE, PRÁVĚ VYJÍŽDÍME
Přestože za okny prší a je docela zima, v naší útulné zájezdové Karose panuje veselá nálada. Přistoupivší Hlinečáci totiž odšpuntovali a nechali kolovat nejrůznější nápoje na rozehřátí. Nezklamali ani spolucestující Moraváci, Slováci, Poláci ..., takže už jen chybělo zazpívat si: "We are the World..." a nebo zájezdovou lidovku CK Karavela "Jede, jede mašinka". K pohodlí přispívá i skutečnost, že v busu s asi 50 místy k sezení nás jede jen 25, takže rychlejší klienti mají pro sebe i více sedadel, ti pomalejší a blbější, jako já, "jenom" dvě. Vedoucí Kamil je profesionál tělem i duší. Sám procestoval Balkán křížem krážem, vystudoval historii oblasti, ovládá řadu nářečí i jazyků (včetně albánštiny), perfektně zná místopis včetně nepublikovaných lokálních zajímavostí a navíc získal bohaté zkušenosti z průvodcování podobných zájezdů.
Kamil zkrátka umí vést zájezd nikoliv oddělen od reality za skly zájezdové Karosy, nýbrž v co nejtěsnějším kontaktu s místním prostředím. Z reproduktorů busu právě zní tradiční bosenská hudba a navečer bude tématické video albánské produkce (o jiných ochutnáckách nemluvě).
V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ
Vítají nás tmavězelené příkré hory v mlžném oparu, azurová jezírka, přehrady, mosty, kaňony i hluboká fotogenická údolí s deroucími se říčkami, horské vesničky, hrady, mešity - prostě nebetyčný polibek vnitrozemské nádhery někdejší Jugoslávie.
Uličkami starého města šplháme k hradu v Jajce, zíráme do údolí a obdivujeme vodopád. Začínají prvé dojmy z Bosny a Hercegoviny: Milí, hodní a ochotní lidé, turistický ráj, ale naštěstí bez turistů (kromě nás).
Travnik nás vítá mj. zajímavým kamenným hradem s mostem vysoko nad divokou říčkou. Stačilo vskutku jen pár kouzelných slůvek a slečna v pokladně nás s úsměvem a bez placení pouští dovnitř. Vychutnáváme strhující výhled na tento historický šperk, v němž nechybí muslimské hrobky, hřbitůvky, malebné mešity ani kostely. Ty jsou sice zavřené, ale nejsme přece v "Czech rePRDlic", nýbrž na Balkáně - stačí si říci o klíč. Posledním bombónkem před odjezdem z Travniku je účast některých našich orientálních "propadlíků" na zahájení modlitby v místní vyhlášené mešitě.
Sarajevo je další chuťovka zájezdu. Po společné prohlídce dává Kamil rozchod a tak se naše skupinky v občasném deštíku rozptylují obdivovat umělecké či prodejní stánky, příjemně posedět v kavárničkách na pěší zóně nebo míří za dalšími historickými zajímavostmi.
Vzhledem k ochotě místních lidí se bez větších problémů, zadarmo a přitom legálně dostáváme do poutavého městského muzea, prohlížíme interiérově pěkně vyzdobený historický kostelík, katedrálu, mešity ... . Pár šťastlivců díky svolení a pochopení zdejších muslimů zvnitřku obdivuje i jinak turisticky placenou centrální mešitu. "Chvala ljepo, dovižděnija", klaníme se immámovi a široký úsměv na jeho tváři vyloudíme ještě několika zdvořilostními arabskými frázemi.
Jelikož opět začalo pršet, padla tma a nikomu se nocovat pod stanem moc nechce, Kamil pro zájezd pohotově nalézá ubytování pod střechou. Na postelích s polštáři, dekami, včetně WC a umývárny za nějakých 2.5 Euro na osobu. No, neberte to.
Pro nesjízdnost silnice sice Pivský monastýr neměl být na programu, ale díky Kamilovi, který na místě ověřil aktuální situaci, jsme přece jenom mohli spatřit nádherné pivské fresky i klenotnici kláštera. A nelitovali jsme. Trošku jsme se i bavili, protože Kamil o klášteru a historických souvislostech věděl a při překladu říkal podstatně více faktů, než místní průvodce - rodilý mnich. Tomu nezbylo, než se jen usmívat pod fousy, kroutit plešatou lebkou a žasnout, odkud to Kamil všechno ví.
HURÁ DO ALBÁNIE
Ještě nejsme na území Albánie, ale pořádná fotografická tlačenice u okének busu (venku nelze - vojenské pásmo) nastává po příjezdu ke Skadarskému jezeru. Azurovou modř jezera totiž na obzoru doplňují nasvícené hory, zatímco u břehů hrají všemi odstíny zelené a hnědé ostrůvky, vodní kanály, mokřady, rybářské loďky se sítěmi a nechybí ani občasný kostelík či bohatá fauna.
Po asi hodinovém čekání na skoro prázdném hraničním přechodu dostáváme razítka do pasů a jsme konečně v Albánii. Následuje přejezd do kempu poblíž n.p. Theth. Kdo chce, může jít na večeři do jedné ze dvou místních hospůdek a nebo třeba jen ochutnat zdejší nebo zahraniční dobře vychlazené a přitom levné pivo, případně se nad sklenkou rakije zasnít ba i zamilovat při romantickém západu červeného melounu, který ohnivě září na naše údolní tábořiště odrazem z horní reflexní vrstvy skal.
Na dobrou noc decentně cinkají zvonky krav a oveček, někde v dálce klapou vodní mlýnky, chrochtá jakýsi čuník (přiznejte se, hoši - nebyl to někdo z Vás?) a definitivně nás uspává bzukot cikád pod tisícovkami zářících nebeských lampiónků.
NA KORBĚ NÁKLAĎÁKU DO HOR
První albánské svítání začíná kokrháním kohoutů a štěkotem bojovných ovčáckých psů. Po ranním aperitivu, kdy nás křísí silná rakije a šálek kávy hostitele, nám přistavují neobvyklý "terénní autobus", přesněji řečeno náklaďák. Na jeho korbě se pokodrcáme vysoko po místy šílených a nezpevněných serpentinách do hor. Několik dychtivců se ve stoje tísní na korbě hned za kabinou řidiče a ovíváno protivětrem i zmítáno v závratných zatáčkách předvádí spartakiádní dřepy jako úhybné manévry před nízkými větvemi.
Ostatní si naklepávají šunky na holé podlaze, naštěstí bez ovcí, koz, pytlů obilí a bez tlačenice domorodců vyprazdňujících díky ďábelské jízdě obsah žaludků do igelitových sáčků, jak je jinak při místní dopravě v albánských horách naprosto běžné.
Několik nadšenců uchváceno výhledy na okolní zasněžené bezmála třítisícovky i hluboké doliny s dravými potoky nás na jedně z fotografických zastávek opouští a vydává se obdivovat pěšmo ty nejvyšší polohy. My ostatní pokračujeme do dalšího nádherného údolí, kde nás čeká oběd a turistická vycházka. Stejně jako domorodci, i my se ochlazujeme a blbneme v nedalekých závějích zbylého sněhu.
HRADY, ZÁMKY, TVRZE, PEVNOSTI
Těžko říci, které byly nejhezčí. Že by Rosafa s fantastickým výhledem na výtok řeky Buny ze Skadarského jezera? Nebo snad akropole v Beratu s kostelíky a náhled zrakem albánských orlů ze závratné výšky do podhradí? Případně ohromný hradní kolos v Gjirokaster nad rodištěm Envera Hodži pod ochranou UNESCO?
Trošku zabrat nám dal "zámek" v Lezhe, který měl být podle úředních hodin otevřen. Ale Albánie je Albánie, a tak se příznivci kamenných památek z našeho zájezdu do zámku celkem bezpečně derou přes a skrz hradby. Mezi pohodové asi většina účastníků zařadila pevnost Alího Paši na půvabném poloostrůvku, neboť se u ní dalo osvěžit koupáním v moři na liduprázdné plážičce.
Albánský národní hrdina Skaderberg se nám představil mimo jiné ve svém muzeu a stejnojmenném hradu na udivujícím skalním ostrohu nad městem Kruja. Hrad v Tepelene nezklamal polohou, opevněním ani výhledy na historický zavěšený houpací most a čistou zelenou řeku. Na pevnosti nad Sarandou (ale i na jiných) sportovněji založenější klienti zatesknili, že tu nemají s sebou své rogallo nebo alespoň padák, aby si prožili úžasný letecký orgasmus. Závěrečnou pusinkou zájezdu jistě bylo orlí hnízdo v Petrele s panoramatickým výhledem na Tiranu.
KOSTELY, KLÁŠTERY
Za návštěvu nádherných, často restaurovaných fresek se ve světě platí (viz např. nemalé turistické vstupné v Turecku). Na albánském zájezdu jsme však mnohokrát měli možnost vidět zadarmo (až na řídké vyjímky) skvostné originály. Ať již to byl klášter v Ardenici, ve Voskopoje či kostel sv. Rista u Korči a řada dalších. Nezbývalo, než jako dík políbit ikony a zapálit svíčky podle místních zvyků.
Zvláštností mnoha albánských kostelů jsou otevřené zvonice, kam jsme se snažili šplhat za účelem pořízení snímků okolí z ptačí perspektivy. Asi jako jedna z prvních českých CK - soudě podle četných pavučin, vyklepávání omítky z vlasů či oděvů a honění všelijakých pavouků, háďat, brouků, želv, ještěrek i jiných zvířatek našich odvážných fotografů po Karose.
MEŠITY, MINARETY, MEDRESY, KARAVANSERAJE, SVATYNĚ
Výhodou albánských mešit je podobně jako v Turecku přístupnost pro nemuslimskou veřejnost a to někdy i v době modliteb. Zaujaly nás např. prastaré mešity v Beratu s možností "vykroužení" minaretů nebo naopak: mešity bez nich - třeba v Korča s malovanými obrazy z muslimského světa uvnitř. Funkční medresu jsme spatřili také v Gjirokaster, typický karavanseraj přeměněný na levný hotel šlo navštívit a při šálku kávy poklábosit s majitelem kupř. v Korča. TeQe - chrámovou mešitu islámského řadu Bektašů uvnitř nádherně vyzdobenou jsme ocenili mj. v Kruja.
OPEVNĚNÉ VĚŽE, BUNKRY
Kulu - obranou a ochrannou věž, v jejímž horním patře přístupném po žebříku se muži schovávali před krevní mstou, spatřujeme a do foťáků zvěčňujeme na hradě v Kruja. Hodžovy ocelové hříbky neboli bunkry s betonovou polevou nacházíme skoro všude. Od těch nejmenších pro 1 střelce (dnes schovávačky či dětské prolézačky, příp. kadibudky) propadající se do plážových písků a pomalu "kráčející" do moře, přes větší umožňující umístění děl (Apollonia), až po obří skalní bunkry a raketové rampy pod klášterem Ardenica a nebo dokonce protiatomové kryty opatřenými železnými panceřovými dveřmi u Voskopoje. Škoda, že místo bunkrů Albánci raději nepostavili všude pořádné asfaltové silnice nebo dálnice.
ANTICKÉ A BYZANTSKÉ PAMÁTKY
Překrásný dlouhý a lomený římský most nad říčkou jsme měli možnost "očuchat" a nafotit ze všech stran v Mesi. Podobný mostík i když v mnohem menším provedení byl k vidění v Tirana.
Antická Appolonia nás pohladila ani ne tak ruinami chrámu a vykopávkami, jako klášterem, kostelním muzeem a malebným okolím. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet akustiku či posedět na rozvalinách římského divadla v Drači, ale i v Butrintu. Nejvíce fotografického a filmového materiálů či paměťových médií nám však spotřebovala několikahodinová prolézačka byzantského Butrintu se zasvěceným výkladem Kamila.
PŘÍRODNÍ DIVY, ZKAMENĚLINY
Zemní hnědočervené pyramidy má i Albánie. Na rozdíl od podobných v jiných zemích (např. v okolí Melniku v Bulharsku), si je zde lze vyfotit s mořem v pozadí. Vápencová vyvěračka "Modré oko" pro náš zájezd nebyla jen azurová pastva pro oči a fotoaparáty, ale pár otužilců se asi v 15 stupňů teplé - nebo spíše studené - křišťálově čisté vodě několikrát osvěžilo (výraz "zaplavalo si" by byl asi nadnesený).
Teplotu vody sice nikdo z nás oficiálně nezměřil, ale ubohé několikacentimetrové "scvrklotinky" pod pánskými plavkami vypovídaly svoje. Škoda, magické vodní oko bz jinak svádělo skočit do něj elegantní šipku ze stromu a prozkoumat celou podvodní jeskyni.
Bez zajímavosti nebyla ani odpolední procházka v okolí Butrintského jezera (trojúhelníková pevnost, výhledy na vodní hrad Alího Paši, hlavní město Kerkiru a nejvyšší horu Pandokrator ostrova Korfu, mokřiny, řeka, melounová pole, fauna i flóra).
Další přírodní "superpecku", totiž monumentální skalní město - připomínající obřího zkamenělého dinosaura - jsme obdivovali při asi čtyřhodinové vycházce v n.p. Bredhi Drenove. Po cestě šlo zavítat do občas funkčních dolů hledat zkameněliny - a skutečně tam byly - avšak nesmí se sbírat ani vyvážet.
VESNIČKY, MĚSTA, TRHY
Mimo program jsme procourali i některé horské vesničky. V jedné dokonce výborně improvizující Kamil domluvil zdarma nocleh pod střechou (na výběr byl klášter a nebo škola), když louky po dešti rozmokly a schylovalo se k dalším srážkám.
Vesničané byli milí, bezprostřední i ochotní. Místní hoch nás provedl po okolí, ochutnali jsme různé přírodní plody (např. moruše). Kdo byl ve správný čas na správném místě, obdržel šálek kávy a u starosty i skleničku rakije. V dalších vískách nás vítaly nádherné kostelíky s freskami, ruiny pevnůstek s ptačím výhledem na moře a pod.
Z měst asi nejvíce ohromil středověký Gjirokaster - bludiště uliček a historických domů, fotogenický Berat, stará čtvrť a trhy v Korča, prastarý Elbasan i další.
Fotopauza na dobytčím trhu zaujala některé klienty natolik, že se mezi krávami, koníky a oslíky docela zatoulali i ztratili, takže vznikala obava, zda již nemají nové majitele a netahají povoz či náklad v sousedních vesnicích.
MUZEA
Do většiny muzeí (s vyjímkou Kruja) se dal domluvit vstup zdarma. I když nás, zájemců, bylo poskrovnu, přesto správci ochotně muzea otevírali. Někdy i darovali zajímavé propagační předměty (např. pohlednice).
Z archeologických muzeí nás upoutalo to ve Skadaru, v Tiraně a ve Vloře. Národní muzeum se "s odřenýma ušima" dalo prosviťět v Tiraně. Etnografické příjemně překvapilo v Kruja, ve Vlora i v Elbasanu, městské pak ve Vlora a v černohorském Kotoru.
KOUPÁNÍ, ODPOČINEK
Nejhezčí koupání bylo třeba v klidné a opuštěné zátoce u pevnosti Alího Paši, na Albánské riviéře, ale i v okolí příjemné vesničky Ksamil naproti Korfu - zejména pro čisté prosluněné moře a nepísečný strmý vstup do vody. Kdo snil o velkých liduprázdných písečných plážích, měl vícekráte šanci, ale musel si přivstat brzo ráno (svítalo asi od 4:00).
Docela romantické bylo koupání a plavání na asi 600m vzdálený ostrůvek v jezeře nedaleko Korča, kde zespodu nasvícené červené mraky odražené ve vodní hladině se stříbrným odleskem vycházejícího měsíce a panoramata hor vyvolávaly iluzi vzdálené sopečné Indonésie. Nepohrdli jsme ani jezerem v rozpálené Tiraně. K odpočinku a našemu pohodlí u moře přispělo kempovaní vždy poblíž nějaké taverny na břehu, takže bylo možno zdarma používat plážová lehátka, sociální zařízení, někde i sprchy a postele.
LABUŽNICKÉ OCHUTNÁVKY
Po prvních dnech v Albánii řada klientů litovala, že si toho vzala tolik s sebou k jídlu. Kamil totiž organizoval společné večeře v místních restauracích, a pokud to bylo možné, někde i snídani, případně ochutnávku.
Jídelníček byl vskutku bohatý (od nejrůznějších sladkovodních či mořských rybích pochoutek až po telecí řízky), porce s přílohami (saláty, hranolky, chléb) obrovské a ceny lidové. Na ulici jsme mohli ochutnat např. gyros, suflaky, ovoce či zeleninu, v horách ovčí nebo kozí sýr, bílý chléb a kyselé mléko. V přírodě jsme se pásli na jahodách, melounech, či hroznovém vínu.
Na vybraných místech se dala okoštovat rakije, káva, vyjímečně i točené pivo. Co se nestihlo v rámci ochutnávek, bylo k mání v supermarketech či restauracích (např. pstruh "Koran").
DOMORODCI, POHOSTINNOST
Kromě několika podnikavců zkažených turistickým ruchem jsme na zájezdu většinou potkávali příjemné místní obyvatelstvo. Nebyl problém si vyfotit např. ženy i děti, aniž by loudily peníze. Několik našich šťastných jedinců dokonce obdrželo od domorodců zadarmo melouny. Chudým dětem jsme rozdali bombóny.
Jelikož jsem zřejmě vypadal nejen blbě, ale patrně i chudě, trhovkyně za zeleninu často ani nechtěli zaplatit. U jedné mladé krasavice na zájezdu zase automaticky stavěly mercedesy Albánců a podávali jí přes okénko všelijaké dary (např. třešně). Autostop v Albánii běžně funguje, ale doporučuji si předem vyjednat a ujistit se, že bude zadarmo.
Ostatně bezplatný nocleh zájezdu pod střechou v neturistické vesničce, občasná pozvání na drink, kluků na fotbal či kulečník, dědků v parku na karty nebo domino, vyjímečně i rodin na piknik či gratis-ochutnávky albánskou pohostinnost dokazují nejlépe.
CESTA ZPĚT
Návrat přes Černou Horu a Chorvatsko nám umožnil srovnávat a bilancovat. Dlouhá pláž v Ulcinj je sice čistší a širší než ty albánské, nicméně narváno je tu stejně, přístup do moře obdobně mělký. Na rozdíl od Albánie zde ale hrozí pokuta za volné kempování a půllitřík dobrého vychlazeného piva za pouhých 15 Kč v přepočtu nelze sehnat ani náhodou.
Stará Ulcinj s pevností, přístupnými a do noci otevřenými mešitami, obchůdky a restauracemi je sice černohorskou perlou, ale na přeplněné promenádě se na rozdíl od albánských letovisek obtížně prodírame turistickým davem.
Poněkud lepší dojem v nás následujíci den zanechává Sv. Stefan s příjemnou koupelí a výhledem na opevněné městečko. Ještě silnější dojmy pravděpodobně navodil Kotor se svými vodními příkopy, hradbami, kostely, muzei a pevností s leteckým výhledem nejen na město, ale i na záliv, okolní hory a ostrůvky.
Následuje zastávka v Dubrovníku i poslední koupání na dosti přeplněné Makarské riviéře. Jak se blížíme k Praze, ze zájezdu jako listí odpadávají nejprve 2 kočky (již v Makarské), dále pak Slováci, Hlinečáci a nakonec i Poláci s Pražáky.
ZÁVĚR
Až na nepodstatné maličkosti se premiérový zájezd CK Karavela do Albánie 2005 vydařil. Sešel se na něm dobrý kolektiv lidí, kteří se nebáli a bez ohledu na negativní propagandu či pololživý obrázek Albánie vytvořený v mysli našich nezasvěcených hltačů tragédií bulvárními sdělovacími prostředky v minulosti, měli sílu, chuť a odvahu poznat novou krásnou zemi.
Úsloví, že úspěch zájezdu závisí nejen na řídičích a kolektivu, ale zejména na vedoucím, se v případě našeho opravdu skvělého průvodce Kamila zcela vyplnilo.
Pokud bych měl hledat na výpravě "mouchy", tak jedině snad pár nevýznamných dešťových - ale na druhou stranu horko osvěžujících - přeháněk.
Jinak nás Albánie mile překvapila. Byla takovým kouzelným i logickým pokračováním přírodních a historických krás někdejší Jugoslávie, ovšem s minimem turistů a nízkými cenami. Zkrátka úžasnou zemí, sice trošku ztracenou a zmrazenou někde v dávné minulosti, ale kde si našinec na své "mohu?" kdykoliv a kdekoliv kladně odpoví sám.
Tak co, pojedete příště také?
autor: Jan Drexler, zveřejněno: 23.04.2006
Viz také fotogalerie: Albánie
zájezdy - rychlý výběr
novinky e-mailem
aktualizace: 15.05.2012
Karavela v.o.s., sídlo firmy: Smetanova 894, Hlinsko, 539 01; provozovna: Petrohradská 10, Praha 10, 101 00, tel: 271 745 237, 271 747 985, 603 466 895, e-mail: karavela@karavela.cz; IČ: 25259229, DIČ: CZ25259229
Firma zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Hradci Králové dne 30.10.1996, oddíl A, vložka 5675, koncesní listina - ev. číslo 360300-24956-00
spolupracujeme: