Jak se leze na Mont Blanc
V této galerii je 0 obrázků. Zobrazte si celou galerii.
Pokud někdo rád chodí po horách, určitě ho po nějaké době napadne myšlenka zdolat nejvyšší horu Evropy - Mont Blanc. Samostatnější jedinci se mohou domluvit a odjet třeba autem, ostatní většinou využijí nabídky některé cestovní kanceláře, která toto nabízí.
Je pátek odpoledne, všichni zájemci se postupně schází u autobusu a po trase Pardubice-Hradec Králové-Praha-České Budějovice vyrážíme na cestu. Bez větších problémů překračujeme hranici s Rakouskem v Dolním Dvořišti a můžeme se klidně oddat spánku. Za Innsbruckem se ráno trochu protahujeme a pácháme ranní hygienu. Po hodině pokračujeme dále. Před Feldkirchem sjíždíme z dálnice a stáčíme se na jih. Projíždíme kouskem území Lichtenštejnska a posléze přejíždíme hranici do Švýcarska. První naší zastávkou podle programu je soutěska Via Mala, kterou vytvořila a vymodelovala prudká říčka Hinterrhein. Ta se po několika kilometrech stýká s řekou Vorderrhein a vytváří řeku Rýn. Ten dále míří na sever a protéká Bodamským jezerem.
Po prohlídce soutěsky pokračujeme dále na jih, stoupáme malebnou krajinou do kopců, tunelem podjíždíme průsmyk S. Bernardino. Cesta dále pokračuje přes Bellinzonu a brzy dojíždíme do známe jezerní oblasti u měst Locarno a Lugano. Bez problémů přejíždíme do Itálie, kde dále směřujeme po dálnici směrem k jihu. Nad Milánem se pak stáčíme na západ. Cesta rychle ubíhá a v podvečer dojíždíme do cíle dnešního dne. Ve městečku Chattilon jsme sjeli z dálnice a horskou silnicí s parádním stoupáním se suneme údolím Valtournenche vzhůru. V kempu stavíme stany, dáváme se dohromady po dlouhém přejezdu a připravujeme nádobíčko na zítřek. Čeká nás aklimatizační výstup na Breithorn. Doufejme, že počasí bude přát.
Ráno vstáváme brzy. Balíme věci na jeden den, bereme sebou lana, úvazky, mačky, cepíny. Autobus nás vyváží do městečka Cervinia, nad kterým se tyčí majestátní Matterhorn. Z městečka vede lanovka na Plateau Rosa. Po dvou přestupech se dostáváme nahoru do východiska naší túry. Jsme ve výšce téměř 3500 m. Díky výšce se hůře dýchá a tak určitě na vrchol nepoběžíme o závod. Nejdůležitější je přivyknout si těmto výškám a získat určitou aklimatizaci před výstupem na Mont Blanc.
Výstup na Breithorn není za dobrého počasí náročný. Od horní stanice lanovky se to dá zvládnout asi za 3 hodiny. Celá cesta vede po zasněženém ledovci, proto hned zkraje nasazujeme mačky a stoupáme krajem sjezdovky. Po 300 m stoupání vidíme již náš vrchol. Po levé ruce míjíme skalnatý suk Malého Matterhornu, před námi téměř rovná pláň až k úpatí Breithornu. Zde dáváme pauzu a malou svačinku. Je potřeba doplnit energii před závěrečným výstupem. Zdola to tak nevypadá, ale vrchol se dá zvládnout za půl hodiny. Navazujeme se na lana. Na některých místech v úbočí hory jsou trhliny a nemá tak cenu mít hned zkraje nějaké problémy. Počasí je fantastické, nebe bez mráčku a tak jsme za chvíli na vrcholu.
Pro některé je to výškový rekord. Jsme v nadmořské výšce 4165 m. Kruhový výhled stojí za to. Na švýcarské straně pod námi vidíme známé městečko Zermatt, západním směrem se tyčí Matterhorn, směrem na východ pak můžeme pozorovat oblast Monte Rosy. Některé z nás však díky vysoké výšce začíná pobolívat hlava a tak pomalu sestupujeme dolů. Cestou zpět máme čas a tak děláme zastávku u Malého Materhornu (3820 m). Horou vede tunel, kterým se dá projít k horní stanici lanovky. Ta vede dolu do Zermattu. Výtahem lze vyjet i na vrcholovou plošinu s křížem, odkud je také pěkný výhled na všechny strany.
Kolem 15 hodiny odpoledne se všichni scházíme u lanovky a sjíždíme do Cervinie. Vrchol jsme zvládli díky dobrému počasí a máme tak dobrý základ pro výstup na Mont Blanc. Autobusem sjíždíme zpět do údolí, najíždíme na dálnici a směřujeme okolo města Aosta k tunelu pod Mont Blancem. Pokud je tunel otevřen získáváme výraznou úsporu času. V druhém případě je nutné jet oklikou přes průsmyk Grand St-Bernard (2472 m).
Tentokrát projíždíme bez problémů několikakilometrovým tunelem a ocitáme se na území Francie poblíž známého horského střediska Chamonix. Ještě několik kilometrů po dálnici a přijíždíme do kempu poblíž městečka Les Houches. Jsme rádi, že jsme přijeli ještě za světla, máme více času začít s balením. Tentokrát se musíme připravit zhruba na čtyři dny. Většina z nás půjde na těžko, tedy i se stanem a dalšími věcmi na táboření. Potraviny, teplé věci na sebe, ledovcová výzbroj, to všechno řádně zatočí s váhou báglů. Je večer a my pozorujeme západ slunce, který dorůžova barví vrcholky okolních zasněžených hor. Tam nahoře je i náš cíl, vrchol Mont Blancu.
Druhý den se probouzíme do pěkného rána, sluníčko začíná hřát. Podle meteorologické předpovědi bychom se měli trefit do počasí. Co více si můžeme přát. Vaříme snídani, zatímco osychají tropika našich stanů. Dobalujeme, nepotřebné věci ukládáme do autobusu a vyrážíme ke spodní stanici lanovky v Les Houches. Získáváme skupinovou slevu a tak šetříme nějaký ten frank (dnes již euro). Po skupinkách vyjíždíme nahoru na Bellevue do výšky necelých 1800 m. Od lanovky pak přecházíme asi 300 m k zastávce ozubnicové železnice, která vede z údolí z městečka le Fayet až pod ledovec Bionnassay, kde končí ve výšce 2386 m v místě zvaném Stat. le Nid d´ Aigle. Vláčky bývají v sezóně dost plné, takže občas se musí počkat na další volnější spoj. Někteří horalé pokud nechtějí čekat, mohou vyrazit po pěšince vedoucí vedle kolejí.
Konečně náš vláček přisupěl. Nasedáme a pomalu začínáme stoupat vzhůru. Z okénka sledujeme hluboké údolí pod námi a nad ním bělostné štíty. Je to jako v pohádce. Po dvaceti minutách jsme na konečné. Koleje končí v suti. Tady již nezbývá nic jiného než nahodit batohy na záda a pustit se do boje s váhou a výškou. Na startovní čáře jsme všichni, uvidíme kolik z nás stane třetí den na vrcholu.
Začínáme stoupat kamenitou cestou, po pravé ruce vidíme splaz ledovce Bionnassay, ke kterému vede vyhlídka. Výše pak vidíme zasněžený vrchol Aig. les de Bionnassay (4051 m). Tady dole jde po cestě téměř procesí. Spousta turistů jde vedle nás pouze nalehko a zřejmě využijí noclehů na chatách nebo se brzy vrátí zpět a vláčkem zase sjedou do údolí. Trochu jim závidíme, ale na druhou stranu si zase můžeme více vážit našeho výkonu. Asi po hodině se dostáváme k bývalé lesácké chatce, odkud dále vidíme cestu našeho dnešního výstupu.
Cestička se klikatí sutí a dále vede hřebínkem k ledovci, na kterém budeme dnes tábořit poblíž chaty Tete Rouse. Teď však zatím odpočíváme a dáváme svačinku. Máme štěstí, zrovna okolo prochází malá skupinka kozorožců horských a tak máme o zážitek více. Po chvíli pokračujeme dále. V některých letech je v těchto místech již sníh. Zatím to však vypadá dobře a celkem zvesela šlapeme do kopce. Po levé ruce vidíme v dálce "raketu" na vrcholu Aig. du Midi (3842 m). Na vrcholu byla postavena restaurace a vyhlídková plošina. Ze Chamonix se sem lze dostat lanovku za patřičně tučný peníz.
Nás však v tuto chvíli více zajímá to co je před námi a to je vystupující hradba Aig. du Gouter, kterou budeme dobývat zítra. Na to je však zatím čas a tak šlapeme dále. Před námi je už hrana ledovce. Po chvíli se již dostáváme na sníh a traversem přecházíme k chatě Tete Rouse (3167 m). Poblíž za malou vyvýšeninou je rovná plošinka, kde můžeme postavit stany. Někteří z nás určitě poprvé táboří na sněhu. Budeme mít však měkčí ležení, než kdybychom tábořili na kamenech. Vaříme, odpočíváme, někteří jdou prozkoumat chatu a její okolí. Zde se lze ubytovat v případě, že jdete nalehko. Přednost mají členové alpských spolků (např. Alpenverein). Když je nejhůř tak ale nikoho nevyhodí a přespí se alespoň v jídelně na karimatce. Blíží se večer, slunce pomalu zapadá a na bílé stěně Aig. les de Bionnassay čaruje různými barvami.
Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny. Za hodinu bychom měli být připraveni k odchodu. Čeká nás technicky nejnáročnější úsek celého výstupu, pilíř Gouteru. Stoupáme strmým svahem ke známému kuloáru, kterým velice často padají kameny. Toto místo je třeba přejít co nejrychleji. S dvaceti kily na zádech a s mačkami na nohou se však utíkat nedá. Dopadlo to dobře a tak míříme vzhůru. Pěšinka se kroutí, občas musíme lézt po skále a přitahovat se rukama. Nejexponovanější místa jsou jištěna fixními lany a tak se většinou spoléháme na ně. Cvakáme se karabinami a postupujeme dále. Nad námi je již vidět blížící se chata Aig. du Gouter. Zhruba po 3-4 hodinách zdoláváme nepříjemný úsek. Obcházíme chatu ve výšce 3817 m a vystupujeme na hřebínek táhnoucí se za chatou. Odtud je již vidět plošina, na které se ve vyhrabaných pláccích staví stany. Rovinka není až tak velká a tak později příchozí mohou mít problémy se získáním dobrého místa. My jsme však dorazili včas a tak si můžeme vybrat. Je po obědě, proti nám vidíme přicházet postavičky, které se vrací z vrcholu. Je slunečno, takže s největší pravděpodobností většina dosáhla svého cíle. Ne každému je však tento zážitek dopřán. Někteří se vracejí po problémech se začínající výškovou nemocí.
Relaxujeme, po výstupu stěnou si dopřáváme odpočinku. Někteří se jdou podívat do chaty. Dle zájmu je dobré i popojít po trase a dostat se o nějaký metr výše. Před námi vidíme zasněženou pláň, zvedající se k vrcholu Dome du Gouter (4304). Tady zítra brzy ráno pošlapeme. Je vidět, že cesta je vysněžená, stopa jasně vyšlapaná po posledním sněžení od horských vůdců ze Chamonix. Ti přesně určí ideální trasu výstupu s ohledem na možné trhliny. Většinou se dá tak bez problému trasu k vrcholu projít bez navázání na lano. Je věcí každé skupinky zda se na lano naváže hned od začátku nebo se bude držet pohromadě a každý půjde jednotlivě. Pro případ zhoršení počasí nebo nějakých problémů na cestě je však vždy dobré, aby každá skupina cca 5-6 osob měla vlastní lano. Večer řešíme vše potřebné ještě při krátké poradě. Je potřeba zalehnout co nejdříve, neboť obvykle vyrážíme mezi 2 až 2.30 ráno. Na chatě ověřujeme poslední meteorologickou předpověď. Vypadá to dobře, hlásí jasno a mělo by to vydržet do večera.
Po západu slunce začíná být citelná zima a tak zalézáme do spacáků a snažíme se rychle usnout. Podle počasí se dají odhadovat noční teploty. Při vyjasnění bývá obvykle chladněji. Teploty se většinou pohybují od 0° do -15°C. Chce to tedy rozhodně teplý spacák. Noc utekla rychle, všude okolo zvoní nastavené alarmy. Pomalu se rozkoukáváme, oblékáme a balíme malý batoh s nutnými věcmi. Většinou se to ráno obejde bez snídaně, takhle brzy ještě žaludek na to ani nemůže být připravený. Tak pár loků z termosky a hurá ven nasadit mačky, vzít cepín a jištění a můžeme vyrazit. Venku je celkem příjemně. Zatím prakticky bezvětří, teplota tak mezi -5 až -10°C.
Ve svahu nad námi již vidíme ty nejrychlejší. Průběh trasy si můžeme krásně prohlédnout. Ve stráni blikají desítky čelovek a všichni tak vytváří zajímavého světelného, pomalu se pohybujícího hada. Cesta vede v serpentinách nahoru do sedla pod vrcholem Dome du Gouter. Trvá nám to asi hodinu. Kdyby bylo vidět, již bychom odsud viděli vrchol Mont Blanku. Na to si však ještě chvíli počkáme. Šlapeme dál, cítíme jak se zrychluje dech i při klesání směrem pod útulnu Vallot. Ta leží na výšvihu ve výšce 4362 m. Lezeme svahem nahoru a už pěkně funíme. Občas se musíme zastavit a vydýchat. Nastává poslední část výstupu. Na východě se pomalu začíná rozjasňovat horizont. Tušíme, kde bude vycházet sluníčko. Pokud to dobře půjde stihneme východ slunce na vrcholu.
Než se tam však dostaneme ještě budeme chvílemi zatínat zuby. Tady nahoře je už v některých místech nepříjemný vítr a ten nám žene ledové krystalky přímo do obličeje. Je to nepříjemné, ale něco přece musíme vydržet. A tak stoupáme dál, ukrajujeme poslední stovky metrů po úzkých hřebíncích. Zde se musí dávat pozor, na každou stranu od pěšinky jsou pěkné srázy dolů. Chybný krok by mohl znamenat pád s nejistým koncem. Konečně se sklon mírní, není kam jít výše. Jsme na střeše Evropy ve výšce 4807 m. Nejrychlejší z nás sem vystupují okolo šesté hodiny. Za několik minut vidíme jak se zpoza hor klube sluníčko. Je to nádherný pocit, sněhové pláně okolo nás dostávají růžový nádech, všude okolo nás kam oko dohlédne řetězce hor. Dokázali jsme to.
Na vrcholu je však parádní zima, výška je také znát a tak pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci, dáváme si rychle malou snídani a pomalu se loučíme s vrcholem. Čeká nás cesta dolů a jak víme zdárný výstup končí až po návratu dole v údolí. Dávat pozor při sestupu je nejvýš důležité. Ti pomalejší teprve dochází a tak se nutně na úzké cestičce míjíme. Sestupujeme však bez vážnějších problémů. U Vallotky si můžeme odechnout, nejhorší máme za sebou, počasí je stále dobré a tak bez větších potíží scházíme do našeho tábora nad chatou Gouter. Téměř všem se podařilo vystoupit na vrchol a tak vládne patřičná spokojenost. Ti, kteří se ve finále tentokrát plně necítili a vrchol nezvládli se nemusí cítit zahanbeni. Výška dělá své, každý je jinak přizpůsobivý. Důležité je vrátit se bez vážných zdravotních problémů. Není všem dnům konec. Mont Blanc tady určitě ještě nějakou dobu bude stát a tak příště to může vyjít.
Balíme stany a tím umožňujeme zase dalším zájemcům o pokoření Mont Blancu vybrat si to své místečko na nocování. Čeká nás sestup stěnou Gouteru. Dolů to jde vždy hůře než nahoru. Musíme dávat více pozor, abychom někde neujeli po zbytcích sněhu. V některých případech je lepší i nandat mačky a získat větší jistotu. Spěch se v exponovaných místech nemusí vyplatit. Statistiky o tom mluví jasnou řečí.
Jsme dole u chaty Tete Rouse. Větší část skupiny zde opět zatáboří. Rychlejší a zdatnější mohou zkusit dojít až k zubačce a sjet do nižších poloh, kde stanování na trávě je příjemnější nebo to vzít až dolu do kempu. Cesta je již známá a není náročná. Druhý den ráno scházíme dolů, zaslouženě se vezeme vláčkem a sjíždíme lanovkou zpět do les Houches. V kempu se dáváme dohromady. Každý si za odměnu vyváří delikatesy. Dnes už se bude jen relaxovat.
Díky tomu, že jsme celou akci zvládli v plánovaných čtyřech dnech můžeme zítra vyrazit na vyhlídkovou horu Brévent, ze které je vidět panorama masivu Mont Blanku jako na dlani. Ráno se přesouváme autobusem do Chamonix a posléze příjemnou lesní pěšinkou stoupáme nad město. Zpočátku jdeme smrkovým lesem, později procházíme rozsáhlými porosty borůvek. Občas se zastavíme a odměníme chutnými plody. Delší zastávku děláme u chaty Tete de Bellachat (2151 m). Za dvě hodiny jsme vystoupili o zhruba 1000 m. Je vidět, že už máme natrénováno a teď nalehko bez velkého báglu je to pohoda.
Odtud už pohodlněji stoupáme po hřebeni směrem k Bréventu. Vlevo pod námi vidíme jezírko Lac du Brévent, častěji se však oči stáčí k východu, kde se rýsuje vrchol Mont Blanku. Asi po hodině jsme na vrcholu Bréventu ve výšce 2525 m. Panorama opravdu stojí za to. Viditelnost je dobrá a tak si výhled můžeme náležitě vychutnat. Dole pod námi je Chamonix.
Sem se zase budeme vracet. Odolnější mohou hezky po svých, ostatní mohou použit lanovku. Volný den se dá variantně využít i dalšími způsoby. Kdo má kopců již dost, může zůstat v Chamonix nebo vyjet zubačkou nad ledovec Mer de Glace. Zde se dá po žebřících slézt na rozpraskaný ledovec. Dokonce si můžete udělat i výlet do nitra ledovce. Další možností je i výjezd lanovkou na Aig. du Midi. Musíte však počítat s částkou v přepočtu okolo 1.000,- Kč. Na smluveném místě v Chamonix se odpoledne scházíme a odjíždíme na poslední noc do kempu. Večer se opět kocháme pohledy směrem k Mont Blancu. Odsud z údolí však vidět není.
Ráno balíme, loučíme se posledními pohledy na okolní velikány. Teď už nás čeká cesta domů s plánovanými zastávkami. Míjíme Chamonix a horskou silnicí pokračujeme směrem na Martigny do Švýcarska. Odtud po dálnicích cesta rychle utíká. Odpoledne zastavujeme na dvě hodiny v Lucernu. Je to malebně položené město na břehu jezera Vierwaldstätersee. Unikátem je místní kapličkový most. Dnes již zrekonstruováný po nedávné pohromě, kdy větší část vzala za své při požáru.
S večerem děláme ještě zastávku v hlavním městě lichtenštejnského knížectví Vaduzu. Většina z nás si ještě dopřává poslední výstup do kopce ke knížecímu hradu. Na hradě se již začínají rozsvěcovat světýlka, ale večeře se zde asi nedočkáme a tak sestupujeme zpátky do města. Nasedáme do autobusu. Program je u konce. Čeká nás už jen noční přejezd přes Rakousko domů. Do Prahy přijíždíme v dopoledních hodinách. Na jednotlivých místech vysazujeme účastníky zájezdu. Loučíme se a slibujeme si, že zase na nějaký ten kopec určitě polezeme.
autor: Petr Modráček, zveřejněno: 23.04.2006
zájezdy - rychlý výběr
novinky e-mailem
aktualizace: 15.05.2012
Karavela v.o.s., sídlo firmy: Smetanova 894, Hlinsko, 539 01; provozovna: Petrohradská 10, Praha 10, 101 00, tel: 271 745 237, 271 747 985, 603 466 895, e-mail: karavela@karavela.cz; IČ: 25259229, DIČ: CZ25259229
Firma zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Hradci Králové dne 30.10.1996, oddíl A, vložka 5675, koncesní listina - ev. číslo 360300-24956-00
spolupracujeme: