MONGOLSKO
Navštivte s námi zemi nekonečných stepí, hor, pouští, nomádů, koní, nedotčené přírody a buddhismu. Nocujte v jurtě a projeďte se na koni či velbloudu. Poznejte zvláštní kouzlo a ruch Ulánbátaru v kontrastu s klidnou a liduprázdnou širou stepí. Celou trasu absolvujeme terénním mikrobusem, kterým pojedeme nejdříve z Ulánbátaru na severozápad k největšímu mongolskému jezeru Chövsgöl, dále na jih přes krásnou oblast Archangaj až do pouště Gobi a zpět. Uvidíme buddhistické kláštery v přírodě i ve městech. Je třeba se připravit i na delší a náročné přejezdy opravdovou divočinou, cesty jsou i bez zpevněného povrchu.
Termíny
| Termín | Počet dní | Cena | |
|---|---|---|---|
| 04.07.2024 - 22.07.2024 Info: Stepi, pouště, jezera, kláštery |
19 dní | 87 990 Kč | RezervovatKód: 421 |
Program zájezdu
Tento zájezd organizuje CK Karavela
1.-2. den
odlet do Ulánbátaru, zahájení prohlídky města - Čingischánovo (Suchbátarovo náměstí), parlament se sochou Čingischána, klášter Gandantegchinlen s 26 m vysokou sochou Buddhy
3.-4. den
přejezd na sever, Darchan - zajímavé muzeum ajmagu, památníky Buddhy a mongolského hudebního nástroje morin khuur, klášter Charágín umístěný v krásném dřevěném srubu, přejezd přes řeku Orchon, Amarbajasgalant - jeden z nejvýznamějších a nejkrásnějších buddhistických klášterů v Mongolsku, mandžuský styl, dále přes města Erdenet (v blízkosti města obrovský důl na měď) a Bulgan, přejezd přes řeku Selenge, Mörön
5.-6. den
Uushigin Uver - lokalita „jeleních kamenů“, stély z doby bronzové, dle možnosti zastávka u „sobích lidí“ etnika Cátan, NP Chövsgöl - jezero Chövsgöl je druhé největší v Mongolsku (a nejhlubší ve Střední Asii, 262 m), s průzračnou pitnou vodou a množstvím ryb, obklopené horami s vrcholy okolo 2000 m, tajgou s porosty modřínů a loukami s pasoucími se jaky a koňmi, oblast je domovem medvědů, sobolů, losů, kozorožců, turistika u jezera
7.-8. den
zpět přes Mörön - socha „létajícího mnicha“ u letiště, okolo kláštera Dandzandardžá chíd, přejezd malebnou horskou krajinou přes několik sedel do Jargalantu a dále k jezeru Terchín Cagán (Bílé jezero) v NP Chorgo - krásná oblast Archangaj s krajinou sopek, jezer a řek, možnost koupání, nenáročný výstup na hranu kráteru Chorgo (2300 m), výhled do kaňonu řeky Chuluut, záhadný skalní masiv Tajchar čulú
9.-10. den
příjemné město Cecerleg obklopené horami, chrámový komplex Dzajayn gegéní sum s jedním z nejlepších muzeí v zemi, oblast starodávného hlavního města Čingischánovy říše Karakorum (Charchorin), nejstarší buddhistický klášter v Mongolsku Erdenedzú (Drahokamový Buddha) - obehnaný zdí se 108 stúpami (původně zde stávalo 60-100 chrámů), sochy želv ochránkyň, klášter Šanch, Chudžirt - místní lázně využívají léčivé prameny k vanovým procedurám, návštěva největšího mongolského vodopádu v údolí řeky Orchon (UNESCO)
11.-12. den
Arvajchér - klášter Gandanmuncaglan s kolekcí tibetských maleb - thangk, odtud směrem na jih do nehostinné, ale krásné pouště Gobi, Ongin chíd - ruiny kláštera v malebné krajině při řece Ongin, malý chrám, muzeum v jurtě, pouštní krajinou se skalami do Bayanzagu - světoznámé naleziště dinosauřích koster a vajec, rudě zbarvené erodované skály
13.-14. den
NP Gurvansaikhan - přes sedlo horského pásma Gurvan Saikhan a údolím do oblasti Knongoryn Els (zpívající přesypy) - až 300 m vysoké písečné duny, možnost jízdy na koních či velbloudech, v podvečer výstup na dunu s možností pozorovat západ slunce, Jolyn Am - ledová rokle, možnost pozorovat orlosupy, pišťuchy, v případě dobrých podmínek příjezd na lokalitu přes úchvatnou soutěsku Dungenee
15.-16. den
zastávka v Dalandzadgadu, přejezd do Tsagaan Suvarga - vyhlídka na bizarní oblast zemních pyramid (malá Kappadocie), loučení s pouští Gobi v Mandalgobi - park s památníkem hudebního nástroje, sochou Gagarina aj., klášter Dašgimpel, skalní útvary Bagagadzryn čulú - podle legendy zde pod horami pásl koně sám Čingischán, pozůstatky kláštera Tsorjin Khureeni chíd
17. den
obrovská Čingischánova jezdecká socha, NP Gorchi-Tereldž s nádhernými horskými sceneriemi a skalními útvary (želva), výstup k meditačnímu chrámu a jeskyni na úpatí hory
18.-19. den
návrat do Ulánbátaru - dokončení prohlídky města, vyhlídka na město z budovatelského památníku Dzajsan, zimní palác Bogdchána, muzeum s expozicí dinosaurů a jejich vajec, dle zájmu klášter - muzeum Čojdžina lamy (orákula - věštce) s bohatou expozicí včetně rituálních masek cam, odlet a návrat zpět do ČR
Cena zahrnuje
letenku a let. taxy (limit 33 000 Kč); dopravu (MHD, terénní mikrobus UAZ); ubytování (2x hostel, dvoulůžkové pokoje, 15x 4-6lůžkové jurty), stravování (15x polopenze); vyjížďku na koních či velbloudech; průvodce; inform. materiály; tričko
Cena nezahrnuje
vízová povinnost dočasně zrušena, cestovní poj. Generali-ČP (léčeb. výlohy vč. covidu – 528 Kč, storno – 780 Kč, karanténa v zahr. - 540 Kč)
Galerie:
Reference
Pane Modráčku,
s odstupem nějakých dvou tří týdnů bych chtěla zhodnotit cestu do Mongolska v červenci tohoto roku. Především chci konstatovat, že jsem ráda, že jsem se do Mongolska s vaší cestovkou vydala. V mnoha ohledech to byla cesta mnohem zajímavější, než jsem čekala. Program byl dobře připravený, drobné "vyladění" by bylo sice třeba, ale o to se určitě průvodce Martin postará a jistě to spolu proberete. Týká se to např. rozšíření programu u jezera Chövsgöl nebo o zařazení obrovské Džingischánovy jezdecké sochy do trasy. Mimochodem průvodce Martin Vorel byl skvělý a zaslouží pochvalu, a to nejen kvůli tomu, že umí mongolsky, a tak byl jediný, kdo se dorozuměl s naším řidičem. Martin je vždy dobře naladěný, pečlivý a má skutečný zájem o to, aby byli lidé spokojení, což není na mnohahodinových přejezdech po opravdu někdy příšerných, prašných nebo naopak rozblácených cestách zas až tak samozřejmé. Podle mne je největší plus Mongolska jednoznačně příroda a lidé. Příroda mě překvapila svojí různorodostí. Od vysokých horských vrcholů, pokrytých sněhem a ledem, až po nekonečné pláně pouště Gobi. Od zelených pastvin se stády jaků, ovcí, koz, skotu, až po písečné duny s velbloudy. Mimochodem už chápu, proč se Mongolsku říká Země koní. Jsou jich tam tisíce, možná mnohem víc než lidí. Lidé mě překvapili svojí vřelostí, zájmem a vstřícností. Ani jednou jsem se nesetkala s lhostejností, nezájmem nebo dokonce nějakým projevem nepřátelství. Cítila jsem se v této zemi bezpečně a jako vítaný host. Takže závěrem pro ty z vás, kteří cestu do Mongolska teprve zvažujete: - kde jinde, v které jiné zemi nebudou tisíce lidí kolem? - kde jinde, v které jiné zemi se vám vystřídají všechna roční období během jednoho dne? - kde jinde, v které jiné zemi se posadíte v terénu na kostru zkamenělého dinosaura? - kde jinde, v které jiné zemi budete mít v noci nad sebou nebe plné, plničké hvězd? - kde jinde, v které jiné zemi vám přijde v půl páté ráno paní do jurty rozdělat oheň, aby vám nebylo zima? - kde jinde, v které jiné zemi najdete volně v přírodě malé kamenné mohyly a na nich platné bankovky? A mimochodem - kde jinde, v které jiné zemi se z vás hned po příletu a výměně peněz stanou milionáři? :-) Na konci naší cesty uměl náš řidič vedle rodné mongolštiny i jedno cizí slovo: DOBRÝ! A přesně tohle říkám i já o Mongolsku.
Alena Smolejová, 9.8.2018 Vážený pane Modráčku!
Jako účastník zájezdu „Mongolsko” (3.7.-21.7.2018) jsem po třiceti sedmi letech znovu navštívil tuto velkou zemi. Na čas jsem vyměnil nervózní, vedrem sužovanou, střední Evropu za řídce osídlené kraje, kde dopravním standardem není dálnice, ale nejistá stepní cesta, a hotelové ubytování alternují romantické jurty. Postarší automobil, partnerské mongolské cestovní kanceláře, měl sice nejlepší léta za sebou, ale konec konců vždy bezpečně dovezl na místo partu šesti českých poutníků, včetně dvou zástupkyň něžného pohlaví, vedenou neúnavným průvodcem Martinem Vorlem. Martin, vybaven aktivní mongolštinou, studijními znalostmi mongolských reálií i navigační technologií, nás neúnavně informoval o tamním životě, vodil po klášterech, přírodních krásách, doporučoval vhodná jídla, lahodící zmlsaným jazýčkům, trpělivě odpovídal na naše často naivní otázky, a starostlivou péčí přesvědčoval, že slušnost, ochota, a obětavost pro druhé patří do arsenálu mezilidských vztahů i v jedenadvacátém století.
Mongolsko nám představilo mnohé ze svých tajů a krás. Na severu uprostřed modřínových lesů, v krajině podobné sibiřské tajze, čarovalo průzračně čisté jezero Chovsgöl se dvěma procenty světových zásob sladké vody, menší sourozenec ruského Bajkalu. Toulky ruinami klášterů i nově budovanými církevními objekty situovanými do poklidných údolí připomněly duchovní rozměr mongolské krajiny. Uprostřed pouště Gobi, v lokalitě Bayanzag, proslulé nálezy dinosauřích koster, jsme při procházce mezi skalami torzo jednoho dinosaura dokonce sami identifikovali. Fotografy uváděla v nadšení stáda koní ve volné krajině, obdivovali jsme životní vitalitu velbloudů i majestátnost orlosupů vznášejících se nad krajinou. Stepi s loukami byly pastvou pro oči bažící po barevné kráse květin. Čistý průzračný vzduch plání stále ovívaných větrem dal vyniknout obloze, kde jako v surrealistických kompozicích Salvatora Dalího se v rychlém sledu měnily tvary mraků a mráčků. A za jasných nocí, vzdáleni světelnému smogu, sledovali jsme symfonii tisíců hvězd, koupajících se v Mléčné dráze.
Ani Mongolsku se nevyhnula moderní doba. Polovina z třímilionového národa dnes žije v Ulanbátáru, výškové budovy tamních bank, úřadů, i obytných domů s rukopisem špičkových západních architektů, zastiňují klášter Gandan, nedávno instalovanou velkou sochu Buddhy, i sídlo bogdgegéna, posledního církevního a světského vládce Vnějšího Mongolska. Mladí se neobejdou bez mobilu či tabletu, osobní zážitky si zpestřují „selfíčky“, populární je „karaoke“, amatérský zpěv do hudebního základu, dívky si bělí pleť kosmetickými prostředky. Suverénem dnešního Mongolska je kult Čingischána. Socha krutovládce a autokrata vévodí budově tamního parlamentu, pojmenovali po něm mezinárodní letiště, kopci kousek za Ulanbátárem vévodí asi čtyřicetimetrová Čingischánova socha na koni, možná největší na světě.
Bylo by možno ještě dlouho popisovat přírodní krásy měnícího se Mongolska, liduprázdné prostory bez továrenského smogu, hory, stepi a pouště s volně se pasoucími stády. CK Karavela dokáže tyhle zážitky klientům zprostředkovat za přijatelnou cenu a v bezprostředním styku s krajinou a lidmi. Vám všem, najmě panům Modráčkovi a Vorlovi – kteří jste mongolskou expedici organizačně připravovali a zajišťovali, patří náš dík. A Vy, váhající cestovatelé, nezapomínejte, že Mongolsko je v dnešním světě jedním z posledních chrámů přírody.
PaedDr. Jaroslav Moravec, Třebenice, 9.8.2018 Ahoj v Karavele.
V Mongolsku se sešla dobrá parta, počasí dost proměnlivé, ale ucházející, dost často byly bouřky, pršelo. Viděli jsme toho ale dost zajímavého i když přejezdy terénem byly občas trochu namáhavější a dlouhé. Řidič musel občas opravovat auto, ale vždy to nakonec dobře dopadlo. Ale to patří určitě k Mongolsku. S ubytováním, jídlem i pivem též nebyl problém. Průvodce byl snaživý, slušný a snažil se vždy vyhovět a řešit situace ke spokojenosti všech. Dle mého názoru však tento zájezd je opravdu pro opravdovější cestovatele, ne pro všechny, ale ti se asi na něj nehlásí.
Jiří Kočí, Havlíčkův Brod, 24.7.2018
s odstupem nějakých dvou tří týdnů bych chtěla zhodnotit cestu do Mongolska v červenci tohoto roku. Především chci konstatovat, že jsem ráda, že jsem se do Mongolska s vaší cestovkou vydala. V mnoha ohledech to byla cesta mnohem zajímavější, než jsem čekala. Program byl dobře připravený, drobné "vyladění" by bylo sice třeba, ale o to se určitě průvodce Martin postará a jistě to spolu proberete. Týká se to např. rozšíření programu u jezera Chövsgöl nebo o zařazení obrovské Džingischánovy jezdecké sochy do trasy. Mimochodem průvodce Martin Vorel byl skvělý a zaslouží pochvalu, a to nejen kvůli tomu, že umí mongolsky, a tak byl jediný, kdo se dorozuměl s naším řidičem. Martin je vždy dobře naladěný, pečlivý a má skutečný zájem o to, aby byli lidé spokojení, což není na mnohahodinových přejezdech po opravdu někdy příšerných, prašných nebo naopak rozblácených cestách zas až tak samozřejmé. Podle mne je největší plus Mongolska jednoznačně příroda a lidé. Příroda mě překvapila svojí různorodostí. Od vysokých horských vrcholů, pokrytých sněhem a ledem, až po nekonečné pláně pouště Gobi. Od zelených pastvin se stády jaků, ovcí, koz, skotu, až po písečné duny s velbloudy. Mimochodem už chápu, proč se Mongolsku říká Země koní. Jsou jich tam tisíce, možná mnohem víc než lidí. Lidé mě překvapili svojí vřelostí, zájmem a vstřícností. Ani jednou jsem se nesetkala s lhostejností, nezájmem nebo dokonce nějakým projevem nepřátelství. Cítila jsem se v této zemi bezpečně a jako vítaný host. Takže závěrem pro ty z vás, kteří cestu do Mongolska teprve zvažujete: - kde jinde, v které jiné zemi nebudou tisíce lidí kolem? - kde jinde, v které jiné zemi se vám vystřídají všechna roční období během jednoho dne? - kde jinde, v které jiné zemi se posadíte v terénu na kostru zkamenělého dinosaura? - kde jinde, v které jiné zemi budete mít v noci nad sebou nebe plné, plničké hvězd? - kde jinde, v které jiné zemi vám přijde v půl páté ráno paní do jurty rozdělat oheň, aby vám nebylo zima? - kde jinde, v které jiné zemi najdete volně v přírodě malé kamenné mohyly a na nich platné bankovky? A mimochodem - kde jinde, v které jiné zemi se z vás hned po příletu a výměně peněz stanou milionáři? :-) Na konci naší cesty uměl náš řidič vedle rodné mongolštiny i jedno cizí slovo: DOBRÝ! A přesně tohle říkám i já o Mongolsku.
Alena Smolejová, 9.8.2018 Vážený pane Modráčku!
Jako účastník zájezdu „Mongolsko” (3.7.-21.7.2018) jsem po třiceti sedmi letech znovu navštívil tuto velkou zemi. Na čas jsem vyměnil nervózní, vedrem sužovanou, střední Evropu za řídce osídlené kraje, kde dopravním standardem není dálnice, ale nejistá stepní cesta, a hotelové ubytování alternují romantické jurty. Postarší automobil, partnerské mongolské cestovní kanceláře, měl sice nejlepší léta za sebou, ale konec konců vždy bezpečně dovezl na místo partu šesti českých poutníků, včetně dvou zástupkyň něžného pohlaví, vedenou neúnavným průvodcem Martinem Vorlem. Martin, vybaven aktivní mongolštinou, studijními znalostmi mongolských reálií i navigační technologií, nás neúnavně informoval o tamním životě, vodil po klášterech, přírodních krásách, doporučoval vhodná jídla, lahodící zmlsaným jazýčkům, trpělivě odpovídal na naše často naivní otázky, a starostlivou péčí přesvědčoval, že slušnost, ochota, a obětavost pro druhé patří do arsenálu mezilidských vztahů i v jedenadvacátém století.
Mongolsko nám představilo mnohé ze svých tajů a krás. Na severu uprostřed modřínových lesů, v krajině podobné sibiřské tajze, čarovalo průzračně čisté jezero Chovsgöl se dvěma procenty světových zásob sladké vody, menší sourozenec ruského Bajkalu. Toulky ruinami klášterů i nově budovanými církevními objekty situovanými do poklidných údolí připomněly duchovní rozměr mongolské krajiny. Uprostřed pouště Gobi, v lokalitě Bayanzag, proslulé nálezy dinosauřích koster, jsme při procházce mezi skalami torzo jednoho dinosaura dokonce sami identifikovali. Fotografy uváděla v nadšení stáda koní ve volné krajině, obdivovali jsme životní vitalitu velbloudů i majestátnost orlosupů vznášejících se nad krajinou. Stepi s loukami byly pastvou pro oči bažící po barevné kráse květin. Čistý průzračný vzduch plání stále ovívaných větrem dal vyniknout obloze, kde jako v surrealistických kompozicích Salvatora Dalího se v rychlém sledu měnily tvary mraků a mráčků. A za jasných nocí, vzdáleni světelnému smogu, sledovali jsme symfonii tisíců hvězd, koupajících se v Mléčné dráze.
Ani Mongolsku se nevyhnula moderní doba. Polovina z třímilionového národa dnes žije v Ulanbátáru, výškové budovy tamních bank, úřadů, i obytných domů s rukopisem špičkových západních architektů, zastiňují klášter Gandan, nedávno instalovanou velkou sochu Buddhy, i sídlo bogdgegéna, posledního církevního a světského vládce Vnějšího Mongolska. Mladí se neobejdou bez mobilu či tabletu, osobní zážitky si zpestřují „selfíčky“, populární je „karaoke“, amatérský zpěv do hudebního základu, dívky si bělí pleť kosmetickými prostředky. Suverénem dnešního Mongolska je kult Čingischána. Socha krutovládce a autokrata vévodí budově tamního parlamentu, pojmenovali po něm mezinárodní letiště, kopci kousek za Ulanbátárem vévodí asi čtyřicetimetrová Čingischánova socha na koni, možná největší na světě.
Bylo by možno ještě dlouho popisovat přírodní krásy měnícího se Mongolska, liduprázdné prostory bez továrenského smogu, hory, stepi a pouště s volně se pasoucími stády. CK Karavela dokáže tyhle zážitky klientům zprostředkovat za přijatelnou cenu a v bezprostředním styku s krajinou a lidmi. Vám všem, najmě panům Modráčkovi a Vorlovi – kteří jste mongolskou expedici organizačně připravovali a zajišťovali, patří náš dík. A Vy, váhající cestovatelé, nezapomínejte, že Mongolsko je v dnešním světě jedním z posledních chrámů přírody.
PaedDr. Jaroslav Moravec, Třebenice, 9.8.2018 Ahoj v Karavele.
V Mongolsku se sešla dobrá parta, počasí dost proměnlivé, ale ucházející, dost často byly bouřky, pršelo. Viděli jsme toho ale dost zajímavého i když přejezdy terénem byly občas trochu namáhavější a dlouhé. Řidič musel občas opravovat auto, ale vždy to nakonec dobře dopadlo. Ale to patří určitě k Mongolsku. S ubytováním, jídlem i pivem též nebyl problém. Průvodce byl snaživý, slušný a snažil se vždy vyhovět a řešit situace ke spokojenosti všech. Dle mého názoru však tento zájezd je opravdu pro opravdovější cestovatele, ne pro všechny, ale ti se asi na něj nehlásí.
Jiří Kočí, Havlíčkův Brod, 24.7.2018